osobní blog a lifestyle

4. díl – Šílenosti v Kodani

V tomto díle se podíváme na zážitky a zkušenosti, které mi přinesl pobyt v Kodani. Odhalím činnosti, díky kterým poznávám na cestách hodně různých lidí a zároveň se u toho dobře bavím.  Dozvíte se něco o státě uvnitř Kodaně, ve kterém je legální marihuana. Do příběhu nám přibude i kamarád Váša, kterého můžete znát třeba z blogu CestujZaHranice.cz.

Pokud nevíš, která bije a ještě sis nečetl předchozí díly, udělej tak přes následující odkazy:

1. díl – Zpáteční letenka do Dánska za 850 Kč! Tož jedu
2. díl – Cesta do Švédska se přeměnila v dobrodružství
3. díl – Švédské městečko Nyköping „for free“

Ta šalina jezdí bez řidiče!

Jak jsem zmínil na konci minulého dílu, jsem na letišti v Kodani a mířím místní šalinou do centra Kodaně. Hned první věc, která mě zaujala bylo to, že tento dopravní prostředek neměl řidiče! Vepředu, stejně tak vzadu, bylo průhledné sklo. Rozhodně to tedy byla první šalina na dálkové ovládání, kterou jsem kdy viděl.

*Šalina – brněnský hantec pro tramvaj

Po třech dnech cestování jsem se konečně setkal s kamarádem, za kterým jedu.

Delší dobu jsme se neviděli, proto si bylo opravdu o čem povídat. Detaily naší konverzace vás, ale zatěžovat nebudu. Málokterý člověk je pro mě taková inspirace jako právě on. Věřím, že jeho životní příběh stojí za sdílení:

Adam Vašica: Životní příběh – z nuly na sto

Ve škole nebyl talent. Celou základku byl spíše podprůměrný student. Šel proto na učňák, který ho příliš nebavil. Byl poměrně slabý a hubený. Pochází z chudší rodiny, proto je odmala zvyklý pracovat. Nastal však zvrat…

Na konci základky objevil parkour. Tady se jeho život začal pozvolna měnit.

Postupně se z něj stávalo svalnaté monstrum, které zvládalo šílené výzvy. Ať už šlo o maratony, plavání v ledové vodě, šílené fyzické tréninky nebo o absurdně dlouhé pěší tůry. Tímto si vybudoval pořádnou vůli a sebedisciplínu, kterou aplikoval do různých oblastí v životě. Poté, co dokončil učňák, jako jeden z mála ze třídy si dodělal maturitu. To mu zabralo další 2 roky. Hned poté vycestoval do Anglie, kde rok pracoval a sbíral cenné zkušenosti. I když byl, jak sám říkal, na jazyky antitalent, naučil se plynule anglicky. Hned po tom, co skončil jeho rok v Anglii, se dostává vysokou školu v Dánsku. Tím se dostáváme do současnosti. Je to už rok, co zde studuje. Ze slabého čtyřkaře, se stal nakorbený cestovatel, který studuje na mezinárodní vysoké škole v Dánsku. Jeho snem bylo vždy cestovat. Ten sen si právě nyní začíná plnit a vy můžete být toho…

Právě totiž zveřejnil blog, kde odkrývá návody, jak odcestovat za hranice. Krok po kroku vás provede jednotlivými etapami hledání práce v Anglii a studia v Dánsku. To rozšiřuje i o své cestovatelské zážitky. A že jich je, i bude hodně. Já říkám wow! Tak cenné know-how na jednom blogu. S radostí vás tedy odkazuji na jeho blog CestujZaHranice.cz!

Den v Kodani začíná

V kavárně nás čekal pravidelný mastermind a vydali jsme se do města. Jestli jste ambiciózní a nechcete celý život zažívat jen průměrné výsledky, doporučuji vyzkoušet mastermind. Ve zkratce se jedná o pravidelné setkání skupiny lidí (2-10), které spojuje stejný cíl a vzájemně si pomáhají ho dosáhnout. Může to být třeba rozjezd firmy nebo jakýkoli jiný cíl. O mastermindu si můžete pročíst v tomto článku.

Potkat tohoto člověka: Náhoda? Nemyslím si…

Já na památky nejsem, proto jsme místo památek zvolili hledání parkour parku, abychom si chvíli zatrénovali. Vždy jsem totiž snil, že budu trénovat na parkour parku v Dánsku. Dánsko je bohatý stát a velmi podporují sport, kulturu a celkově zvelebování měst. To je důvod, proč zde najdete nepředstavitelně moc sportovních středisek, hřišť a všelijakých nádherných budov. Mě však nejvíc zajímali parkour parky :p
Chvíli bloudíme a ptáme se nejbližšího chlapa, jestli neví, kde je ten parkour park. Celý se rozzářil a říká, že jasně že ví, kde je. Aby ne, když je zakladatel společnosti, která navrhuje parkour parky po celém Dánsku. Zjišťujeme, že parkour dělá 13 let a dalo by se říct, že byl mezi prvními, kteří v Dánsku vůbec parkour trénovali. Pro mě jako vášnivého parkouristu, ho potkat byla velká senzace.

Poté, co jsme vyměnili kontakty, dovedli nás do nejbližšího parkour parku a dali nám tip na další. Celkově jsme navštívili 3 parkour parky. Raději však s vámi budu sdílet video.

Výstupy z komfortní zóny

Naší prioritou bylo nikam nespěchat a naplno si užít Kodaň.  Výstupy z komfortu pro nás byli jasnou volbou.

Co je to výstup z komfortní zóny? Je to činnost, díky které se na chvíli cítíte v nepohodlí. Ať už jde třeba o pocit trapnosti, studu, fyzické bolesti či nejistoty.

Výstupy z komfortní zóny vás posouvají za vaše stávající hranice a pomáhají vám stát se svobodnějším a silnějším člověkem. Pomáhají vám růst a objevit vaše hranice. Růst obecně s sebou přináší vždy velké nepohodlí. Bez nepohodlí nikdy nic skutečně nedokončíte a ničeho nedosáhnete.

Tady máte příklady nějakých našich výzev:

1) Obíhej 30 vteřin dokolečka okolo „téhle kachličky“ v hale plné lidí
2) Získej číslo téhle holky
3) Představ se této holce a pak už nic neříkej. Jen se jí dívej do očí…
4) Na eskalátoru jdi vždy opačným směrem

K čemu nám to je?

Byla to pořádná sranda. 🙂  Navíc mi to pomáhá připomínat si toto:

„Všem jsi totiž úplně u zadku. Buď takový jaký jsi a nestyď se za to.“ Toto zjištění je velmi osvobozující. Zbavuje vás tíhy očekávání druhých lidí, které je jen zbytečná brzda od činností, které jsou pro vás důležité.

Někdy si zkuste jít do haly plné lidí, třeba na nádraží… Stoupněte si doprostřed a dívejte se lidem do očí. Co vidíte? Když už vám někdo opětuje pohled, a třeba ho/jí i zaujmete tím, jak zíráte, i tak za 5 minut už neví, že existujete. Všichni mají dost svých věcí, které řeší. Řeší sebe. Stejně jako vy. Vždy řešíme věci ve vztahu k sobě, na tom není nic nenormálního ani sobeckého. Očekávání od druhých lidí jsou jen iluze. Kašlete na okolí a dělejte, to, co vy považujete za důležité.

Směje se nám firma Samsung

Jdeme do obchodního centra. Vidíme stánek a okamžitě bez váhání, vcházíme dovnitř. Byli jsme teď otevření všemu novému. Ve stánku se na nás usmívají zaměstnanci Samsungu a nasazují nám brýle, které umožňují vidět virtuální realitu. Taktéž nás postavili na lyže s hůlkami, které simulují to, co vidíme v brýlích. Říkáme si: „To je ale velmi promakaná hra, když to můžeme ovládat pomocí pohybů na lyžích a zároveň vidět to, co vidí lyžař. No prostě super. Tak jedeme!” Celý nažhavení oba dva plácáme rukama nohama, abychom lyžaře uřídili. Padáme jako hrušky. Po několika minutách sundáme brýle a vidíme, že se všichni zaměstnanci popadají smíchy. Po chvíli kecání s personálem zjišťujeme, že hru nešlo ovládat a bylo to pouze video. Přiznáváme, že jsme se tomu pak celé odpoledne ještě museli smát. Takové chvíle jsou na cestování často ty nejvzácnější.

Poté jen tak sedíme v nákupním centru. Voláme mé sestře, která je ráda, že její bratříček vycestoval. Sama je totiž vášnivá stopařka a autorka cestovatelského blogu Hitchdiary.cz.

Christiania – stát uvnitř Dánska se zvláštním povolením…

Mám pro vás tip místa, kam zajít pokud se dostanete do Kodaně. Tím místem je Christiania. Je to samostatná oblast uvnitř Dánska v centru Kodaně.  Ano, je to tak. Taky jsem se divil. Vážně je tam stát uvnitř státu, který není člen EU.

Zákon se zde mírně liší. Je zde totiž legální prodej marihuany. Takový Amsterdam v Dánsku. I když to zde působí zprvu působí jako ghetto, není tomu tak úplně pravda. Potkáte zde různé lidi, od byznysmenů, reagea týpků, přes běžné turisty, až po studenty. Je to jako byste najednou vešli do jiného světa.

Víte, jak vypadají vánoční trhy? Velmi podobně to tam vypadalo, pouze s jediným rozdílem. Neprodával se tam punč, ale všemožné odrůdy rostliny Cannabis, neboli marihuany. Z nějakého důvodu, byli stánky zakryty vojenskou plachtou a prodavači měli zakuklené obličeje. Nejspíše se touto prací nechtějí proslavit. 😀

Když procházíte Christianií, je třeba se zbavit předsudků, pokud nějaké máte. Co mě cestování i byznys dosud naučili je, že nic není dobré, ani špatné. Je to prostě tu a vy to buď využijete ve svůj prospěch nebo si tím uškodíte. Podobný postoj mám i k této rostlině.

Přesun do 80 km vzdáleného Neastvedu

Po návštěvě Christianie se vesele přesouváme do města, kde Váša bydlí. Jeli jsme vlakem. Co bych zmínil o zdejší dopravě a vlastně o všem je, že ceny jsou v Dánsku šíleně drahé. Většinou 3x až 4x dražší než u nás. I tak se dá, ale přežít, pokud s financemi hospodaříte opatrně.

Den v Kodani máme za sebou a čekají nás další 4 dny, ve kterých se nudit rozhodně nebudeme.

Věřím, že vám tyto cestovatelské články budou nadále chutnat. V dalších dílech nás čeká dlouhý běh na pobřeží, koupání v ledové vodě a podíváme se i na rozdíly dánské a české univerzity. Zatím čáo.

Otázka na vás:

Jaká je nejšílenější věc, díky které jste se na veřejnosti ztrapnili? A to schválně i omylem!

2 Comments

  1. Mně se líbí, jak oba ve svých článcích suverénně používáme pojem „šalina“, ať už jde o berlinský U-bahn nebo dánskou veřejnou dopravu 😀 Brno power 😀

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

© 2017 Daniel Hanuš

Theme by Anders NorenUp ↑